Většina běžně chovaných domácích koček jsou nečistokrevní domácí mazlíčci. Jejich převaha vůči čistokrevným jedincům je 4:1 a to i v zemích, kde je poměrně velký počet čistokrevných koček. Povaha kočky spíše závisí na zkušenosti z mládí než na vrozených vlastnostech, a proto ti, kteří nepotřebují speciální vzhled kočky, si raději pořídí nečistokrevného jedince. Někdy jsou nečistokrevné kočky vzhledově a barevně zajímavější než kočky šlechtěné.
Historie kočky domácí
Kočka domácí se pravděpodobně vyvinula z kočky divoké, a to z kočky plavé, kočky stepní a kočky divoké evropské. Domestikace kočky začala již před 12 tisíci lety, kdy si lidé začali tvořit první trvalá sídla. Postupně nalézáme zmínky o zdomestikovaných kočkách žijících po boku člověka, a to z Turecka a Kypru. Asi nejoblíbenější se stala okolo roku 3000 př. n. l. v Egyptě, kde kočku uctívali jako své božstvo. V Číně bylo s jejím chovem započato okolo roku 1000 př. n. l. a v Indii byla obdobně uctívaná jako v Egyptě. V Evropě byla do doby středověké inkvizice taktéž obdivována a měla spoustu nejrůznějších bohyň a ochránkyň. Avšak s příchodem inkvizice začaly být kočky považovány za posedlé ďáblem a byly upalovány. Vrcholu dosáhl tento teror okolo 16. století. I přes takovéto systematické hubení se kočka dostala do Severní Ameriky a na Nový Zéland společně s námořníky jako spolehlivý lovec myší a krys. V období baroka se situace naštěstí obrátila k lepšímu a kočky se staly ozdobou a začalo jejich systematické šlechtění. V 17. století se již vyskytují dlouhosrsté kočky. Systematický chov koček existuje asi 150 let.
Popis kočky domácí
Vzhled nečistokrevných koček se může lišit a záleží, jací byli její rodiče. Obecně lze říci, že kočka má dlouhé tělo, poměrně krátké končetiny, kratší krk, širokou hlavu a středně dlouhý ocas. Obvykle měří v kohoutku okolo 30 cm a dlouhá je včetně ocasu 80 cm. Samci váží 3,5 až 7 kg a samice okolo 2,5 až 4,5 kg. Srst je obvykle krátká, protože dlouhosrstost je recesivní znak. Ale nyní se již častěji objevují dlouhosrsté nečistokrevné kočky, je jich však stále menší počet než krátkosrstých. Nejběžnější barvou je tzv. mourovatá, což vychází i z barevnosti původní kočky domácí. Dále jsou velmi časté tmavé a černé kočky.
Charakter
I když jsou chovány od kotěte doma, nezapřou své divoké předky. Většina koček loví spíše pro potěšení, a aby se předvedla svému majiteli. Doma jsou to klidná, mírumilovná a mazlivá zvířata, ale potřebují trochu více pohybu a dobrodružství, než postačí šlechtěným kočkám. Nečistokrevné kočky často doma jen jí a přespávají a po zbytek dne nebo noci jsou venku, loví myši nebo bojují o nové teritorium (zvláště kocouři). Nemusí to však být pravidlem, a pokud chováte nečistokrevnou kočku v bytě a nemá možnost jít ven a ani ji nikdy neměla, nebude jí tato aktivita chybět. Tyto kočky jsou většinou mnohem hravější než například šlechtěná perská kočka. Proto pokud hledáte zábavného kamaráda a nevadí vám, že jejími předky nejsou šampioni výstav, pak je pro vás nečistokrevná kočička tím pravým. Navíc každá je originál jak svou barevností, tak i povahou.
Péče o kočku domácí
Pokud se jedná o krátkosrstého jedince, nepotřebuje speciální péči, kočky s delšími chlupy je nutno občas vykartáčovat. Jestliže necháváte kočičku pohybovat i venku, nezapomeňte na potřebná očkování.
